U sv. Jiří (Doubravka)

Historie hřbitova U sv. Jiří je úzce spjata se zdejším kostelem sv. Jiří. Leží na ostrohu nad soutokem řek Berounky a Úslavy. Nejstarší nálezy zhruba čtyřiceti hrobů jsou datovány do poloviny 11. století. Tento nález byl učiněn v roce 1905 v místech staré školy, která byla v roce 1849 upravena na dům hrobníka a nakonec v roce 1904 zbourána. Hřbitov byl čtyřikrát rozšiřován. Poprvé roku 1863 v těsné blízkosti kostela, poté ve dvou etapách jižním směrem (1863–1897 a 1897–1905) a po roce 1905 pak došlo k rozšíření východním i severním směrem.

Zajímavostí zdejšího hřbitova je bezesporu barokní kostnice postavená kolem roku 1730 pravděpodobně Matějem Ondřejem Kondelem, který v té době prováděl přestavbu zdejšího kostela sv. Jiří. Jedná se o obdélníkovou stavbu s oválnými okny s kovanou mříží, jejichž spodní strana byla v druhé polovině 19. století zazděna. S ohledem na skutečnost, že zdejší farnost byla poměrně velká, zatímco hřbitov kolem kostela poměrně malý, byly hroby často po pěti, někdy však již po třech letech otvírány a kosti skládány k hřbitovní zdi. Z důvodu potřeby důstojného uložení těchto ostatků byla právě zbudována tato kostnice, která se rychle plnila. Na přelomu 19. a 20. století došlo k vandalskému poničení kostnice a rozházení kostí.

Kostel sv. Jiří je patrně nejstarším dochovaným kostelem na území dnešní Plzně. Okolnosti založení kostela jsou plné nejasností a legend. Existuje celá řada variant o jeho vzniku. Nejčastěji je vznik kostela spojován s návratem pražského biskupa Vojtěcha z exilu v listopadu roku 992. První písemná zmínka o kostelu pochází až z roku 1361, kdy na něm byl 31. března ustanoven farářem Frána z Chrástu. V tomto období (kolem roku 1350) byla provedena první významná přestavba kostela, kdy došlo k prostorovému rozšíření posunutím severní zdi. Otisk původního umístění této zdi je patrný dodnes na podlaze kostela. Z původního kostela se dochovala apsida a dva sanktuáře. Nově vzniklo i gotické presbyterium.

K nejvýznamnějším památkám patří monumentální novogotický náhrobek rodiny Trejbalových od architekta Kamila Hilberta, který byl na hřbitov přenesen ze hřbitova Všech svatých. Mezi významné osobnosti pohřbené na hřbitově patří Stanko Vodička, jehož ostatky byly sem převezeny v roce 1919, a manželé Jan Emanuel a Božena Kabátovi, průkopníci letectví, lyžování, automobilismu a fotografie.

Celý areál hřbitova spolu s kostelem, kostnicí, vstupní branou, ohradní zdí a několika historickými náhrobky je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka a představuje jedinečné svědectví o historii města i jeho obyvatel.

V současné době má hřbitov plochu 4 400 m² a nachází se zde 1 001 hrobových míst.

Možnosti pohřbívání: hrobky, kosterní hroby, urnové hroby

Voda na zálivku: studna, dešťová voda z kostela

Hrob v dáli: u kostela sv. Jiří, vlevo