Radčice

Radčický hřbitov leží na severovýchodním okraji této městské části a řadí se k nejmladším pohřebištím na území města Plzně. Jeho stavba byla zahájena stavitelem Jílkem na jaře roku 1939 a již v červenci téhož roku zahájil hřbitov provoz. Vpravo stojí hřbitovní kaple s plochou střechou, věžičkou a dvěma vnitřními místnostmi, které původně sloužily jako márnice a pitevna (dnes budova slouží jako provozní zázemí Správy hřbitovů a krematoria).

Největší a zcela mimořádnou vzácností hřbitova je historický zvon odlitý již v roce 1721, který nese latinský nápis Sit Nomen Domini Benedictum (v překladu Buď jméno Páně požehnáno). Tento zvon původně zdobil kapličku Panny Marie na radčické návsi. Za druhé světové války měl být roztaven pro zbrojní účely a byl odvezen do sběrného místa v pražské Libni. Tam ho však odvážní vlastenci zachránili potopením na dno Vltavy. Z vody byl vytažen až po osvobození, zpět do Radčic ho zakoupila selka Anna Jílková a v říjnu 1945 byl slavnostně zavěšen do věžičky zdejší hřbitovní kaple, kde se nachází dodnes.

V současné době má hřbitov plochu 2 700 m² a nachází se zde 382 hrobových míst.

Možnosti pohřbívání: hrobky, kosterní hroby, urnové hroby 

Voda na zálivku: vodovod (pouze sezónně), dešťová voda z kaple

Hrob v dáli: vpravo u hlavního vstupu