Josef Šídlo

4. 2. 1878 - 17.2.1907

kovářský dělník, novinář a politický činovník národních socialistů

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 36 - 1 - 2

Josef Šídlo byl kovářský dělník, novinář a aktivní politický činitel Československé strany národně socialistické, která v té době patřila k významným levicovým národním proudům usilujícím o sociální a politické reformy v Rakousko-Uhersku. Šídlo se do Plzně přihlásil k pobytu v září 1905 a rychle se zapojil do politického života, především do agitace za práva dělníků a demokratizaci společnosti.

Jeho politická činnost byla vnímána jako radikální, což vedlo k častým konfliktům s úřady. V roce 1905 byl na veřejných schůzích ve Stupně a Nymburce obviněn z urážky Veličenstva (císaře) a narušování veřejného pořádku. Tyto projevy vyústily v trestní řízení, během něhož byl souzen pro přečin proti veřejnému pokoji a velezradu – nejzávažnější obvinění, které v té době znamenalo prakticky pokus o podvracení státní moci.

Původní rozsudek u Zemského soudu v Praze mu stanovil trest jeden rok a tři měsíce vězení, avšak po odvolání byl tento trest u vyšší instance zvýšen na patnáct měsíců. Šídlo byl vězněn v borské věznici, kde těžce onemocněl. Dlouhodobé věznění v nepříznivých podmínkách, spojené s tuberkulózou, nakonec vedlo k jeho smrti 17. února 1907.

Josef Šídlo je tak připomínán jako oběť politického útlaku v době, kdy se národní socialisté snažili prosadit sociální spravedlnost a větší zapojení dělnické třídy do veřejného života. Jeho příběh ilustruje tvrdé podmínky a střety mezi národně politickými hnutími a rakousko-uherským režimem na počátku 20. století.