Miloslav Nohejl

26. 5. 1896 - 25.10.1974

spisovatel, knihovník

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 49 - O - 13

Miloslav Nohejl se narodil roku 1902 v Plzni v rodině úředníka státní dráhy. Už v dětství si vytvořil silný vztah ke knihám, psanému slovu a české literatuře, což později určilo celý jeho profesní i tvůrčí život. Po druhé světové válce vystudoval Státní knihovnickou školu a začal pracovat v Krajské lidové knihovně v Plzni, kde působil jako knihovník a následně jako ředitel. V této instituci setrval celých 29 let a zásadně přispěl k rozvoji kulturního života v regionu.

Během svého působení v knihovně organizoval řadu kulturních akcí a besed a zval do Plzně významné osobnosti české literatury – mezi jinými Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, Rudolfa Medka či Jiřího Horu. Nohejl byl znám jako člověk zásadový, otevřený a lidský, což mu ale během 50. let přineslo problémy – odmítal se bezvýhradně podřídit politickému tlaku a příliš pomalu vyřazoval „závadnou“ literaturu. Za to byl zatčen a několik měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Následně byl zbaven funkce a předčasně penzionován.

V roce 1968 byl rehabilitován na návrh vedení krajské knihovny a s podporou Svazu českých spisovatelů. Obdržel také Cenu města Plzně za celoživotní literární dílo a kulturně-výchovnou činnost.

Jako spisovatel debutoval v roce 1921 sbírkou povídek Veliká radost. Jeho román Svět nic neví (1934) se dočkal filmového zpracování. Stylově byl řazen k vitalismu. Po roce 1948 psal zejména pro děti – např. pohádku Sud se zlatým dnem. Celkem vydal přes 20 knih.