František Noha
2. 12. 1894 - 29.5.1918 
vůdce vzpoury v Rumburku
Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 48 - O - 2
František Noha byl český dělník, voják rakousko-uherské armády a jeden z hlavních vůdců rumburské vzpoury, která představovala jednu z nejvýznamnějších vojenských protiválečných akcí na českém území během první světové války.
Pocházel z dělnické rodiny v Dobřanech a po absolvování základního vzdělání se vyučil soustružníkem. Poté pracoval ve Škodových závodech v Plzni, tehdejším centru průmyslové výroby v českých zemích. V roce 1915 byl jako mnoho jiných mladých mužů odveden do rakousko-uherské armády a nasazen na východní frontu, kde však brzy padl do ruského zajetí. Pobyt v Rusku, který ho mimo jiné vystavil i vlivu revolučních myšlenek po roce 1917, měl na jeho postoje zásadní vliv.
Po návratu do Čech v dubnu 1918 byl přidělen k 7. pěšímu pluku dislokovanému v Rumburku. V prostředí vojáků vyčerpaných válkou, hladomorem, nemocemi a demoralizací začal František Noha otevřeně diskutovat o nesmyslnosti války a zbytečnosti další poslušnosti vůči habsburskému režimu. Díky své otevřené, komunikativní a přesvědčivé povaze se stal jedním z vůdčích hlasů odporu.
Dne 21. května 1918 však vzpoura vypukla předčasně, bez dostatečné přípravy a koordinace. Byla rychle potlačena, část vojáků padla, jiní byli zajati. František Noha byl zatčen, souzen vojenským tribunálem a 29. května 1918 popraven v Novém Boru spolu s dalšími devíti účastníky povstání. Stal se symbolem odporu proti válce a nesvobodě.
