Josef Hrubý

Josef Hrubý byl výrazná osobnost české literatury a výtvarného umění. Narodil se v Černěticích na Strakonicku v rodině cirkusového muzikanta a kapelníka. Po absolvování obchodní akademie ve Vimperku pracoval jako úředník ve Zbrojovce Strakonice. V roce 1955 se stal knihovnickým inspektorem v Sušici a od roku 1959 působil jako ředitel Městské knihovny v Plzni. S příchodem normalizace musel kvůli své občanské angažovanosti po srpnu 1968 funkci opustit a následně pracoval v oblasti památkové péče.

V šedesátých letech byl jedním ze zakládajících členů plzeňské umělecké skupiny Červen 63, která stála u zrodu alternativního uměleckého proudu na západě Čech. Po roce 1970 se jeho jméno ocitlo na seznamu nežádoucích autorů a dvacet let nesměl oficiálně publikovat. Přesto pokračoval ve své tvorbě, vydával básně v samizdatu a podílel se na neoficiální kulturní scéně. Po roce 1989 stál u zrodu Střediska západočeských spisovatelů a spoluzaložil i uměleckou skupinu P89.

Josef Hrubý je autorem šestnácti básnických sbírek a více než dvaceti bibliofilských tisků, které vznikaly ve spolupráci s významnými výtvarníky. Jeho poezie byla přeložena do němčiny, francouzštiny, italštiny, arabštiny, a také dalších jazyků prostřednictvím antologií. Věnoval se rovněž překladům slovenské a německé poezie a zúčastnil se několika mezinárodních básnických festivalů.

Za své celoživotní dílo obdržel řadu ocenění, mezi nimi prestižní Magnesii Literu, Polanovu cenu a Uměleckou cenu města Plzně.