Gustav Habrman
26. 1. 1864 - 22.3.1932 
politik, poslanec, senátor a ministr
Umístění hrobu: Ústřední hřbitov U3 - S - 35
Gustav Habrman byl výrazná osobnost československé politiky a sociálně demokratického hnutí. Narodil se v České Třebové v rodině pekaře. Přestože neměl formální vyšší vzdělání, byl mimořádně schopným samoukem. Vyučil se soustružníkem a řezbářem, avšak jeho životní dráhu určilo především politické přesvědčení a oddanost ideálům sociální spravedlnosti. Již za Rakouska-Uherska se aktivně zapojil do sociálně demokratického hnutí, což ho v roce 1884 přivedlo k odsouzení na čtyři roky vězení za velezradu a vydávání zakázaných tiskovin. Ve věznici ve Steinu se mimo jiné naučil francouzsky, což později zúročil během pobytu ve Francii a USA, kde v 90. letech 19. století působil v redakcích socialistických listů.
Po návratu do vlasti v roce 1897 pracoval nejprve v redakci listu Rovnost v Brně a od roku 1901 se trvale usadil v Plzni, kde se stal redaktorem Nové doby, s níž zůstal spojen až do konce svého života. Během první světové války udržoval kontakty s T. G. Masarykem a po vzniku republiky se významně podílel na jejím budování. V letech 1918–1920 působil ve vládách Karla Kramáře a Vlastimila Tusara, kde jako první československý ministr školství položil základy vzdělávací soustavy a zasadil se o rozvoj knihoven i zlepšení postavení učitelů.
Mezi lety 1921–1925 zastával post ministra sociální péče ve vládách Edvarda Beneše a Antonína Švehly. V roce 1924 prosadil zásadní Zákon o pojištění zaměstnanců, který se zařadil k nejprogresivnějším v Evropě. Gustav Habrman zemřel 22. března 1932 v Praze jako jeden z architektů sociálně orientovaného státu první republiky.
