Antonín Betka

4. 2. 1844 - 13.4.1911

herec, malíř

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 57 - O - 17

Antonín Betka byl český herec a malíř, výrazná postava divadelního světa přelomu 19. a 20. století, úzce spjatá s Plzní a osobností Vendelína Budila.

Narodil se v obci Sazená nedaleko Velvar. Původně se vyučil malířem porcelánu, avšak jeho umělecký zájem se záhy přesunul k divadlu. První herecké zkušenosti získal v ochotnickém souboru, kde debutoval v roli Antonína ve známém Tylově dramatu Paličova dcera. Postupně se vypracoval mezi profesionály a stal se členem činohry Národního divadla v Brně, kde získal cenné zkušenosti a hereckou průpravu.

Zásadním milníkem v Betkově kariéře bylo setkání s Vendelínem Budilem, významným českým hercem a divadelním ředitelem. Pod jeho vedením měl Antonín Betka možnost plně rozvinout svůj herecký talent, a to především na scénách v Plzni, kde nalezl i svůj druhý domov. Mimo divadelní jeviště se uplatnil také jako malíř dekorací, což svědčí o jeho výtvarném cítění a řemeslné zručnosti.

V roce 1901 se trvale usadil v Plzni, kde působil jako herec až do své smrti. V té době byl ředitelem Nového městského divadla právě Vendelín Budil. Jeho manželkou byla herečka Kateřina Betková, rozená Hájková, s níž tvořili uznávaný umělecký pár.

Po jeho smrti v roce 1911 vznikl na plzeňském Ústředním hřbitově unikátní náhrobek. Na náklady herecké společnosti Hnízdo Kosů a jeho přátel jej vytvořil sochař Vojta Šíp. Náhrobek zobrazuje reliéfní portrét herce a postavu ženy hledící na jeho tvář a držící v ruce divadelní masku – symbol oddanosti divadlu a odkazu, který Betka zanechal v české kulturní paměti.