Vilém „Vilda“ David

20. 12. 1867 - 20.5.1938

dělnický básník, povídkář, novinář

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov U2 - S - 307

Vilém David byl dělnický básník, prozaik, novinář a výrazná osobnost raného českého dělnického hnutí. Narodil se v Praze do rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Po smrti otce prožil těžké dětství, strávil část života v sirotčinci, kde prodělal plicní tuberkulózu. Osud mu však přál v podobě učitele, který si ho vzal do péče a umožnil mu vyučení v truhlářském řemesle i vzdělání v českém jazyce a literatuře.

Pracoval v Ringhofferově továrně a zároveň se zapojil do sociálně demokratického hnutí. Od 90. let 19. století začal publikovat básně, povídky, satiry a divadelní výstupy v dělnickém tisku. Jeho angažovanost ho přivedla až do vězení – za účast na protistátním spiknutí byl odsouzen a vězněn na Borech v Plzni.

Po propuštění spolupracoval s brněnským časopisem Rašple a od roku 1898 vedl kulturní rubriku v plzeňských Nové době, kde se stal respektovaným komentátorem a hlasem dělnické kultury. Mezi lety 1907 a 1928 pracoval jako úředník v okresní nemocenské pokladně v Plzni.

Vilém David byl samoukem, jeho básně nesly znaky rétoriky starší české poezie, ale zároveň odrážely jeho sociální cítění a dělnický původ. Patří mezi první autory proletářské poezie. Významné je jeho vydání Sbírky našich písní (1902) a paměti Vzpomínky politického trestance (1912).

Zemřel 20. května 1938 v Plzni. I přes pozdější ústup z veřejného života zůstává významným představitelem literatury spjaté s počátky českého dělnického hnutí.