Jaroslav Šafránek

23. 5. 1890 - 22.8.1957

fyzik

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 51 - O - 39

Jaroslav Šafránek byl významný český fyzik, vynálezce a pedagog, který se zasloužil o rozvoj fyziky v lékařství, raný výzkum televize a budování vysokého školství v Plzni.

Narodil se v Plzni v rodině krejčího. Již během studia na gymnáziu projevoval mimořádné nadání, když se podílel na tvorbě učebnic fyziky a chemie. Vysokoškolské vzdělání získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde obhájil diplomovou práci o fyzikálních vlastnostech selenu. Po ukončení studia se věnoval výuce fyziky pro budoucí lékaře a aktivně zkoumal možnosti využití elektřiny v lékařství.

Velmi brzy rozpoznal potenciál rozvíjející se technologie – televize. Podnikl studijní cesty po Evropě a 10. prosince 1935 předvedl v Praze první československou televizní aparaturu a veřejně přenesl obraz, čímž uskutečnil vůbec první televizní vysílání v ČSR. V letech 1923–1934 si přihlásil 14 patentů, např. fonometr, detektor, fotočlánek či zařízení na přeměnu akustické energie.

V roce 1936 byl jmenován radou patentního soudu, o rok později radou Fyzikálního ústavu UK. Po druhé světové válce se vrátil do rodné Plzně, kde sehrál klíčovou roli při založení Lékařské fakulty UK (1945), stejně jako později Pedagogické fakulty a Vysoké školy strojní a elektrotechnické (1949). Stal se prvním profesorem fyziky na Lékařské fakultě v Plzni.

Za svůj život publikoval okolo 60 odborných prací, překládal z němčiny a francouzštiny a zkoumal i otázky z bakteriologie či histologie. Pro svou hlubokou erudici, lidskost a vědeckou preciznost si získal širokou úctu. Jeho odkaz připomíná Šafránkův pavilon v areálu Lékařské fakulty v Plzni, pojmenovaný na jeho počest.