František Václav Eisenreich

1. 8. 1892 - 29.3.1969

malíř, grafik, sochař, spisovatel

Umístění hrobu: Ústřední hřbitov 47A - O - 33

František Václav Eisenreich byl plzeňský malíř, grafik, sochař, ilustrátor a spisovatel, který patřil k nejvýznamnějším výtvarníkům západočeského regionu 20. století.

Po absolvování učitelského ústavu v Plzni působil jako pedagog v Teplicích. V roce 1914 narukoval do první světové války a byl nasazen na haličské frontě. Roku 1915 utrpěl zranění a byl převezen do lazaretu v rodné Plzni. Válečné zážitky silně ovlivnily jeho tvorbu – jeden z prvních výtvarných výstupů z tohoto období, akvarel raněného vojáka a hořícího keře, byl publikován v knize Tři z milionů od Ludvíka Pika.

Během rekonvalescence se soukromě vzdělával v letech 1917–1920 u sochaře Vojtěcha Šípa a grafika Josefa Konůpka. Po válce pokračoval ve své učitelské dráze v Nýřanech, Chrástu a Plzni. V letech 1924–1927 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského, u kterého také absolvoval.

Ve své tvorbě se věnoval malbě, grafice, ilustraci i sochařství. Byl aktivním členem několika výtvarných spolků, včetně Spolku výtvarníků plzeňských a Jednoty výtvarných umělců. Ilustroval více než čtyřicet knih, z nichž mnohé byly určeny dětem. Pravidelně přispíval do časopisů Mladá stráž a Plzeňsko, kde popularizoval výtvarné umění a psal recenze výstav.

Eisenreich byl také vášnivým propagátorem díla Mikoláše Alše. Mezi lety 1930 a 1960 uspořádal jedenáct samostatných výstav. V jeho poválečné tvorbě dominují panoramatické pohledy na Plzeň a okolní krajinu s častým motivem hradu Radyně. Figurální tvorba se soustředila na každodenní žánrové výjevy, především ze života dětí.

Díky své všestrannosti a výtvarné kvalitě patří František Václav Eisenreich k nejvýznamnějším osobnostem kulturní historie Plzně.